:45:02
On byl pravidelným zákazníkem,
mladý Amerièan.
:45:06
Nakupoval notový papír,
:45:08
nìkdy hodnì, nìkdy málo,
podle toho, kolik mìl penìz.
:45:12
Pøipadal mi tak oputìný,
smutný a nesmìlý.
:45:16
Dojímal mì.
:45:19
Jednou se ho nìkdo snail
pøedbìhnout a já dìlala jakoby nic.
:45:23
Nevímala jsem si té nevychovanosti
a on se za to na mì vdìènì usmál.
:45:27
Nìkdo v papírnictví mi øekl,
e se jmenuje Neville,
:45:31
e je skladatel a ije
v pùdním pokoji nad obchodem.
:45:34
Vìdìla jsem, e èasto ani nejí,
aby si mohl koupit notový papír.
:45:40
Vypadal vyhuble.
:45:42
Nìkdy jsem mu dala víc listù,
:45:44
nìkdy vrátila víc, ne bylo tøeba.
:45:46
Nevím, jestli si toho viml.
:45:49
Veèer jsem èasto poslouchala
pøed jeho domem, jak hraje na klavír.
:45:54
Jak si pøehrává znovu
a znovu své skladby.
:45:57
Poslouchala jsem ho
vzruená a melancholická.
:46:23
A jak to bylo dál?
:46:29
Ètyøi týdny jsem ho nevidìla.
:46:32
Dozvìdìla jsem se, e byl nemocný
a musel prodat svùj klavír.
:46:37
Potom se celý bledý,
objevil v obchodì
:46:41
a chtìl papír pro orchestr,
za dva ilinky.
:46:44
Poloil minci na pult a já vìdìla,
:46:47
e je to jeho poslední.
:46:50
Kdybych mu tak mohla pomoci,
a pùjèit peníze!
:46:54
Chtìla jsem mu to øíct!
:46:58
Jene to jsem se neodvaovala.