1:40:05
Kdo jste?
1:40:07
Jsem dr. Zemph.
1:40:09
Dr. Humberte, rád vás poznávám.
1:40:12
Jsem psycholog
Støední beardsleyské koly.
1:40:15
Byl jste tu...? Tedy, jak jste se sem dostal?
1:40:18
Vae dcerka mi otevøela,
1:40:21
kdy la na klavír...
1:40:23
a øekla, abych na vás poèkal.
1:40:26
Tak jsem tu.
1:40:28
Prosím, posad'te se.
1:40:29
Byl jsem tu potmì,
abych neplýtval elektrikou.
1:40:33
To je od vás hezké.
1:40:35
S potìením.
1:40:39
Co pro vás mohu udìlat, dr. Zemphe?
1:40:42
Dr. Humberte, dovolte mi,
abych se vás na nìco pøímo zeptal.
1:40:48
Prosím.
1:40:50
Uvaovali jsme,
jestli nìkdo Lolitu pouèil o ivotì.
1:40:57
-O ivotì?
-Ano, o ivotì.
1:40:59
Víte, Lolita je sladké dítko,
1:41:01
ale zdá se, e proces dospívání jí pùsobí...
1:41:04
urèité potíe.
1:41:08
Nevím, je-li vhodné o tom mluvit.
1:41:11
Víte, dr. Humberte, ona je pro vás neustále
tou malou holèièkou, co chováte v náruèí,
1:41:17
ale pro chlapce v beardsleyské kole...
1:41:21
Je velmi pìkná, víte,
1:41:24
znáte to, swing a jazz...
1:41:26
a ona má køivky,
které vzbuzují jejich zájem.
1:41:30
Co jsme my dva?
1:41:31
Jsme symbolem síly, sedící v kanceláøi.
1:41:34
My podepisujeme, píeme smlouvy...
1:41:37
a stále rozhodujeme.
1:41:39
Ale rozpomeneme-li se...
1:41:41
Staèí pomyslet, èím jsme byli vèera?
1:41:43
Vèera, dr. Humberte,
1:41:45
jsme oba byli studenty...
1:41:48
a nosili studentkám knihy.
1:41:51
Pamatujete si?
1:41:54
Víte, dr. Zemphe,
já pøednáím francouzskou literaturu.
1:41:59
Asi jsem se jasnì nevyjádøil.