:22:00
- Vdycky jsem tam chtìl zajet.
- Já tam byl.
:22:02
- Je to odsud jen devìt hodin.
- Já vím. Chtìli jsme tam vzít kluka.
:22:07
- Kolik mu je?
- 15.
:22:09
To u s váma asi nebude chtítjet.
:22:12
Teï by asi radi jel s kámoema
nebo se svou holkou. U jste to propás.
:22:16
- Jak se jmenuje?
- Roberto.
:22:20
Po Robertovi Clementeovi.
:22:22
Fakt?
:22:24
Mìl byste zajet ke Grand Canyonu.
:22:27
- Nádhera, co?
- Je to hezký, to jo.
:22:30
Ale to není to hlavní. Mùete si sednout
pøímo na okraj. Já to udìlal.
:22:35
Udìlal jsem vechno. Slezl jsem dolù,
zùstal jsem tam pøes noc.
:22:39
Ale nejvíc mì vzalo,
jakjsem sedìl na tom okraji.
:22:43
Ty skály. Èlovìèe,
ty útesy a skály, ty jsou tak starý.
:22:48
Trvalo to tak dlouho, ne ten kaòon dostal
svou dnení podobu. A ani ta není koneèná.
:22:52
Utváøí se dál, zrovnajak tam sedíte
a díváte se na to.
:22:55
Utváøí se dál, právì teï,
kdy tu trèíme v tomhle oklivým mìstì.
:23:07
Kdy tam tak sedíte na okraji týjámy,
uvìdomíte si, jakjsou lidi k smíchu.
:23:12
Jakjsme namylení, kdy si myslíme,
e nìjak záleí na tom, co dìláme.
:23:16
e tìm skalám bùhvíjak záleí
na èase, co máme vymezený.
:23:19
Jsme tady jenom zlomek vteøiny,
celý lidstvo.
:23:23
Ajeden èlovìk? To je tak malej kousek èasu,
e to ani nejde pojmenovat.
:23:27
- Chcete mì rozveselit?
- Jo.
:23:30
Ty skály se mnì vysmívaly, cítil jsem to.
:23:33
Já a moje starosti.
Byly tomu Grand Canyonu prostì k smíchu.
:23:39
Víte, jakjsem se cítil?
Jako hovado, co pøistane na zadku krávì,
:23:44
která vejká ten svùj vanec u silnice,
po který si to dennì hasíte stodvacítkou.
:23:49
- Tak malinkej.
- Jo. Malej.
:23:56
Jájsem Mack.