1:03:04
a uloil je do staré plechovky od kávy. Zùstaly
tam a do chvíle, kdy byl tvùj dìdeèek povolán, aby
1:03:14
znovu pøeplul oceán a bojoval s nìmci. Byla to
2. svìtová válka. Tvùj pradìdeèek vìnoval ty hodinky
1:03:24
tvýmu dìdeèkovi pro tìstí. Bohuel, ale
Dan nemìl takové testí jako mìl jeho otec, slouil u námoøníkù
1:03:34
a padl, se vemi ostatními v bitvì o ostrov Wake.
Stál tváøí v tváø smrti. Vìdìl to. Nikdo na ostrovì
1:03:44
si nedìlal iluze, e odtamtud vyjde ivý, tak tøi
dny pøed tím, ne se ostrova zmocnili japonci
1:03:53
poádal tvùj dìda støelce letectva jménem
Winocki, kterého nikdy pøedtím nevidìl, aby tyto zlaté hodinky
1:04:03
pøedal jeho synkovi, kdyby nìco. O tøi dny pozdìji
tvùj dìda zemøel, ale Winocki slovo dodrel. Kdy
1:04:13
válka skonèila, navtívil tvou babièku,
a pøinesl, tvému jetì malinkému otci tyhle hodinky. Tyhle.
1:04:23
Ty hodinky mìl na ruce tvùj otec, kdy ho
sestøelili nad Hanoí. Byl zajat a pøevezen do jejich zajateckého
1:04:33
tábora. Vìdìl, e kdy ty hodinky u nìj
Vietnamci najdou, seberou je. Podle tvého otce, byly ty hodinky
1:04:42
tvým majetkem. Byl by proklet, kdyby se
dìdického práva jeho syna zmocnila òáká lutá pína, ukryl je. Na to
1:04:52
jediné místo, kam mohl. Do koneèníku.
Pìt dlouhých let mìl hodinky v koneèníku. Ne zemøel na úplavici, dal mi je, a já jsem ten