:33:02
kde jsem vlastnì nemìl být.
:33:04
-To je smutné.
-Ani bych neøekl.
:33:07
Vlastnì jsem na to tak nìjak hrdý.
:33:08
Ví, jako by mùj ivot byl mé vlastní dílo,
nebo tak nìco...
:33:11
-Jako bych nebyl jen jeden ze stáda...
-Tak se to na to dá také dívat.
:33:16
Ví, moji rodièe jsou stále spolu a
øekla bych, e jsou moc astní,
:33:20
ale myslím, e je normální stavìt se
proti vemu co bylo pøed námi.
:33:28
Ví, nedávno mi to vrtalo hlavou.
:33:31
Zná nìkoho, kdo má astný vztah?
:33:36
No jasnì, samozøejmì. Znám astné páry.
:33:40
Ale myslím e si navzájem lou.
:33:42
Mmm. Jo.
:33:45
Lidé mohou ít v sebeklamu.
:33:47
Vdycky jsem si myslela, e moje babièka
mìla jednoduchý,
:33:50
nekomplikovaný ivot plný lásky
ke svému manelovi.
:33:52
Ale jednou se mi svìøila, e strávila celý
svùj ivot jen snìním
:33:56
o jiném mui, kterého stále milovala.
Prostì jen pøijímala svùj osud.
:34:01
Je to tak smutné.
:34:03
V tu chvíli jsem byla okouzlena pøedstavou,
e byla plná emocí a pocitù,
:34:06
o kterých bych
nikdy netuila e mùe mít.
:34:08
Ruèím ti za to, e tak to bylo nejlepí.
:34:11
Kdyby se jej snaila poznat, urèitì by ji
nakonec zklamal.
:34:14
Jak to mùe vìdìt? Nezná je.
:34:15
Jo, já vím. Lidé mají tyhle romantické
pøedstavy, na které vsází vechno,
ale nejsou ani trochu reálné.
:34:22
-Romantické pøedstavy?
-Jasnì.
:34:24
Ó, pan Romantický, nahoøe na ruském kole,
óó, polib mì, západ slunce, je tak nádherný.
:34:29
No fajn, fajn, fajn. Vyprávìj mi o babièce.
Copak jsi o ní øíkala?
:34:50
Hele... sleduj ty dva.
:34:51
'Ty, Hansi, musím se ti svìøit.
:34:53
Nenosím pod tím ádné spodní prádlo.'
:34:56
'O, vánì?'
'Polekalo tì to?'