1:11:02
Jako bych byla v tvém snu
a ty v mém, nebo tak nìjak.
1:11:06
A naprosto parádní je, e celý tenhle veèer,
ná spoleèný èas,
1:11:10
se vlastnì nemìl odehrát.
1:11:13
Jasnì, já vím. Moná tohle je ten dùvod,
proè je to ve tak pohádkové.
1:11:18
Ale pøijde ráno a my budeme muset z
plesu domù, ne?
1:11:24
Jo, ale myslím si, e by ses mìl právì teï
vytasit se støevíèkem,
1:11:28
a podívat se, jestli mi padne.
1:11:29
Vánì?
1:11:30
Jo.
1:11:32
Padne ti.
1:11:51
Mùj kamarád mìl dítì, byl to domácí porod,
tak tam byl aby se vím pomáhal a tak.
1:11:56
Øíkal, e v té hluboké chvíli pøi porodu,
1:12:00
kdy pozoroval to dítì jak prvnì
ochutnává ivot...
1:12:04
Jak se zkouí poprvé nadechnout...
1:12:06
Jediné na co dokázal myslet bylo, e se
dívá na nìco, co jednoho dne umøe.
1:12:12
Nemohl to prostì dostat z hlavy.
1:12:15
Myslím, e je to tak moc pravdivé...
chci øíct...
1:12:17
...ve je tak koneèné.
1:12:18
Ale... nemyslí, e tohle je to,
1:12:22
co dìlá ná èas v urèité momenty
tak významný?
1:12:25
Jo, já vím. Asi jako pro nás dnení noc.
1:12:30
Po zítøejím ránu se u pravdìpodobnì
nikdy neuvidíme, viï?
1:12:36
Nemyslí e se jetì nìkdy uvidíme?
1:12:41
Co bys øekl ty?
1:12:45
Tedy... no... sakra já nevím.
1:12:49
Chci øíct, neplánoval jsem dalí výlet do...
1:12:52
Jo, já taky, ví... Já iju v Paøíi,
ty v Americe. Naprosto chápu, e...
1:12:56
Nechtìl bych abys musela letadlem...
Nesnáí létání, viï?
1:12:58
Tak moc se létání nebojím.
Myslím, e bych mohla...