1:09:00
ale samozøejmì já
tomu nevìøím.
1:09:03
A jak jsem sedìla
v letadle,
1:09:07
tak jsem si uvìdomila, e o nièem
z toho nechci mluvit,
1:09:09
protoe se dìje nìco
velmi váného.
1:09:14
A o tom chci mluvit.
1:09:21
Mùj otec je v nemocnici.
1:09:26
Mùj otec
1:09:29
umírá.
1:09:30
Mela jsem nejtìí volbu
mého ivota:
1:09:32
Vydat výroèní edici
mého èasopisu ve chvíli,
1:09:35
kdy uhasíná ivot mého otce.
1:09:38
Kdo z vás ztratil rodièe,
víte, jak je sklièující
1:09:43
vidìt poslední chvíle ivota
vaí matky nebo otce.
1:09:48
Omluvte mì.
1:09:51
Jsem z toho tak rozpaèitá.
1:09:53
Ale pøes to, jak jsem byla rozruená,
1:09:57
jsem si la svou cestou, protoe
1:10:00
jsem vìdìla, e takhle
by to chtìl mùj otec.
1:10:04
Úasný. My trávíme
ivot v nemocnici.
1:10:08
My?
1:10:10
...táta, kterého miluju.
1:10:15
Pøi vstupu do nového milénia, se
musíme zeptat samy sebe:
1:10:19
"Jak tu mùeme být pro své rodièe
stejnì tak, jako oni tu byli pro nás?"
1:10:23
Já to nazývám "dalí pøekáka" .
1:10:25
Vyrovnávat se se smrtí naich rodièù
v konfrontaci s vlastní morálkou.
1:10:30
A já slibuji
kadé z vás,
1:10:34
e èasopis Georgia
i Georgia sama
1:10:37
vám pomùe krok po kroku
se s tím vyrovnat.
1:10:41
Dekuji vám.
1:10:42
Dekuji vám mnohokrát. Dekuji vám.
1:10:45
Dekuji vám mnohokrát.
1:10:48
Ona je tak bájeèná.
1:10:51
To snad ne!
1:10:52
Absolutnì úasná.
1:10:56
Dekuji vám!