1:08:05
Dekuji mnohokrát. To staèí.
1:08:07
Ne, opravdu. Dost!
1:08:10
Dekuji mnohokrát.
Jsem trochu v rozpacích.
1:08:13
Podívejte na to.
1:08:15
To je pøekvapení!
1:08:18
Dekuji!
1:08:20
Je tak milé být zase
v Los Angeles.
1:08:25
Dobøe, to staèí.
Dekuji. To staèí.
1:08:27
Opravdu, u pøestaòte. Díky.
Dobøe, mimochodem...
1:08:32
Jsem astná, e tu mohu být.
1:08:35
Procházela jsem si v letadle svùj
proslov, který vdycky øíkám,
1:08:38
a samozøejmì mluvím o mém
èasopise Georgia,
1:08:42
který brzy oslaví
páté výroèí svého vzniku.
1:08:46
Vìøili byste tomu?
1:08:50
Chtìla jsem mluvit o tématu
vyhlazování vrásek:
1:08:53
Udìlat nebo neudìlat?
1:08:56
O stárnutí.
1:08:58
O faktu, e stárnutí
je v poøádku,
1:09:00
ale samozøejmì já
tomu nevìøím.
1:09:03
A jak jsem sedìla
v letadle,
1:09:07
tak jsem si uvìdomila, e o nièem
z toho nechci mluvit,
1:09:09
protoe se dìje nìco
velmi váného.
1:09:14
A o tom chci mluvit.
1:09:21
Mùj otec je v nemocnici.
1:09:26
Mùj otec
1:09:29
umírá.
1:09:30
Mela jsem nejtìí volbu
mého ivota:
1:09:32
Vydat výroèní edici
mého èasopisu ve chvíli,
1:09:35
kdy uhasíná ivot mého otce.
1:09:38
Kdo z vás ztratil rodièe,
víte, jak je sklièující
1:09:43
vidìt poslední chvíle ivota
vaí matky nebo otce.
1:09:48
Omluvte mì.
1:09:51
Jsem z toho tak rozpaèitá.
1:09:53
Ale pøes to, jak jsem byla rozruená,
1:09:57
jsem si la svou cestou, protoe