1:19:02
- Není. Uetøi si to.
- Mùu tì aspoò pozvat na obìd?
1:19:06
Musíme se s tím poníením
nìjak vzájemnì vyrovnat.
1:19:09
Ten první obìd byla chyba.
Druhý by byl naprosté utrpení.
1:19:15
Tak na sklenièku?
1:19:17
Dejte mi vai jmenovku,
klíè a identifikaèní kartu.
1:19:21
- Promiò, Mariso, ale já musím.
- Já to chápu.
1:19:25
Boe, snad vás taky nevyhodili?
1:19:28
Ne.
1:19:30
Rozhodl jsem se
pøed chvílí sám.
1:19:34
Uvaoval jsem o tom u dlouho.
1:19:37
Vy konèíte?
1:19:39
Obèas
1:19:41
jsme donuceni jít cestou,
kterou bychom mìli najít sami.
1:19:46
Dìkuju.
1:19:49
Díky.
1:19:52
Slouit lidem
1:19:55
vyaduje
dùstojnost a inteligenci.
1:19:57
Ale nezapomeòte, oni jsou
jen lidé s tuènými konty.
1:20:01
I kdy jim slouíme,
nejsme jejich sluhové.
1:20:06
Èlovìka nevystihuje to, co dìlá,
1:20:12
ale to, jak rychle
se dokáe po pádu zvednout.
1:20:20
Z vás bude jednou
bájeèná vedoucí.
1:20:26
A pro mì byla èest
s vámi pracovat.
1:20:47
Mariso!
1:20:49
Mariso, Caroline.
Jak ti mám vlastnì øíkat?
1:20:52
Jsem Marisa.
1:20:54
- Nechápu to. Co se stalo?
- Co nechápe? Jsem pokojská.
1:20:58
Byla to nìjaká sázka? Nebo hra
"Jak udìlat z hosta pitomce"?