:11:00
"Nikdy nevíme jak vysocí jsme..."
:11:05
Jé, já to znám.
Jo. Znám.
:11:07
Znám to.
No tak?
:11:12
"Nikdy nevíme jak vysocí jsme
dokud nejsme povoláni vyrùst."
:11:16
- Dobøe.
- Skvìle, Johne.
:11:19
"A pak, a kdy dostojíme víøe,
nae velikost se bude nebe dotýkat."
:11:22
- Skvìle.
- Ano!
- To je opravdu dobøe.
:11:29
Sakra.
:11:33
- "Hrdinství..."
- Správnì.
:11:36
Správnì. "Hrdinství..."
:11:38
"Hrdinství vzpomínané...
:11:41
"bude vedností,
:11:44
To je ono.
"Ne my samotní, ruce zaloené,
:11:49
ze strachu stát se králem. "
:11:58
Ty bys na nìm mìl jezdit.
Ty jsi øekl básnièku.
:12:02
Jo. Ale on vypadá tak dokonale, e?
:12:07
Jo. Vypadá.
:12:10
Tohle je poezie, Agnes.
:12:14
To je ta pravá poezie.
:12:18
Dìkuji vám. Dìkuji, e jste pøili.
:12:21
Pøiel jsem pøed patnácti lety
s jednadvaceti centy v kapse.
:12:24
Vím e Spousta s nás u stolu
proila podobný pøíbìh.
:12:27
A, víte,
nemohu se ubránit mylence...
:12:30
e pokud jsme vyli odkudkoliv
a skonèili tady, v Americe jsme nezapadli.
:12:35
Hmm? Take, aèkoliv to zní staromódnì,
rád bych pøipil na budoucnost.
:12:41
Protoe tady, moji pøátelé,
jen obloha je nám doslova hranicí.
:12:46
Na budoucnost!
Na budoucnost!
:12:48
Na budoucnost!