:12:02
- Byl jsem na dnì.
- Pojï tudy. Zavolal ti nìkdo?
:12:05
Jen pár lapek,
co hledaly kunèofta.
:12:08
Byla to hrùza, co ti mám povídat?
:12:11
To je tak smutný, mì to mrzí.
:12:13
Pár dní jsem tam bloumal,
a pak jsem letìl domù.
:12:16
Tátovi jsem visel dva tisíce.
:12:18
A pøitom mì
pøed Francouzkama varoval.
:12:20
A co ti o nás øíkal?
:12:22
Nic. On nikdy
ádnou Francouzku nevidìl...
:12:24
...v ivotì nevytáhl paty.
:12:27
Proè jsi nenapsal: "Za pùl roku se
ta francouzská mrcha neukázala."
:12:31
Ne, to jsem chtìl.
:12:33
- Opravdu?
- Jo. Ale aby tam zbyla nadìje...
:12:36
...napsal jsem vymylenou verzi,
kde se nakonec objeví.
:12:38
- A co bylo potom?
- No...
:12:42
Co?
:12:44
Oni se asi deset dní
v jednom kuse milovali.
:12:47
- Zajímavý. Typická Francouzka, co?
- Jo, pøesnì tak.
:12:50
A pøitom se spolu
trochu líp poznali...
:12:52
...a dolo jim, e se k sobì nehodí.
:12:55
- To se mi líbí. Tak to chodí.
- Ale tenhle konec odmítli.
:12:58
astný konec se líp prodává, co?
:13:00
Jo, správnì.
:13:03
Take se má dobøe?
:13:05
- Ve Státech je to bestseller.
- To není ani náhodou.
:13:09
- Ale prosím tì.
- Dobøe, tak oficiálnì je.
:13:11
Vìtina lidí neèetla ani Bílou velrybu,
tak proè by èetli tohle?
:13:14
Tu jsem taky neèetla a tohle jo.
:13:16
- Díky.
- Jene...
:13:19
...trochu sis tu noc zidealizoval.
:13:21
Vdy to mìla být fikce.
:13:23
- Já bych pøece nikdy...
- Já vím, já vím.
:13:25
Já vím, jen se mi zdálo,
e jsi ze mì udìlal...
:13:28
Teda chci øíct z ní. Ne ze mì.
To je fuk.
:13:33
- Trochu neurotièku.
- Ale taková ty jsi, ne?
:13:36
- Já jsem neurotická?
- Ne, ne, ne. Jdi, to byl vtip.
:13:39
A kde v tý kníce to bylo?
:13:41
No, tøeba je to mnou, ví...
:13:44
...kdy je v kníce postava
napsaná podle tebe, tak ti to sice...
:13:47
...lichotí, ale taky tì to znervózòuje.
:13:50
A co tì znervóznilo?
:13:51
Já nevím. Moná, e patøím
do nìèích vzpomínek.
:13:56
e se vidím cizíma oèima.
:13:58
A jak dlouho jsi to psal?