:55:04
Ne. Pane profesore, proè na mì mozkomorové takhle pùsobí? Více ne na ostatní.
:55:11
Poslouchej, mozkomorové patøí k nejohavnìjím tvorùm, jací kdy kráèeli po povrchu této zemì.
:55:16
Vysají z tebe kadý pøíjemný pocit, kadou astnou vzpomínku.
:55:20
A ti nezbude nic ne nejhorí záitky celého tvého ivota.
:55:25
Ty nejsi slabý, Harry.
:55:29
Pùsobí na tebe hùø ne na ostatní, protoe v tvé minulosti existují dìsivé události,
:55:33
jaké si tví spoluáci mohou stìí pøedstavit.
:55:37
Nemá se vùbec za co stydìt.
:55:39
- Bojím se, pane profesore.
- Jen blázen by se nebál.
:55:43
Potøebuji najít zpùsob, jak s nimi bojovat. Mohl byste mì to nauèit?
:55:47
- Toho mozkomora ve vlaku jste pøinutil couvnout.
- V tom vlaku byl ale jen jeden.
:55:51
- Ale dokázal jste ho odehnat.
- Nechci ze sebe dìlat odborníka.
:55:55
Jestli vak mají mozkomorové o tebe takový mimoøádný zájem,
:56:00
mìl bych ti asi pomoct.
:56:02
Zaèít ale budeme muset a po prázdninách, nyní si potøebuji odpoèinout.
:56:31
Ti, co jdou do Prasinek, za mnou...
:56:49
- Kluci, nechte mì jít.
- Bylo to chytrý, Harry, ale ne dost.
:56:53
- Kromì toho známe lepí cestu.
- Kluci, snaím se dostat do Prasinek.
:56:56
Víme. Neboj se, my tì tam dostaneme. Ukáeme ti rychlejí cestu.