:07:00
To samý tì napadlo o mnì?
:07:03
Prostì jsem nechtìl, aby se to zopakovalo.
:07:07
Nechtìl jsem, abys zmizel z mýho ivota
jako ona, ani bych si s tebou promluvil.
:07:11
Nemohl jsem dopustit, aby se stejná situace
opakovala. Proto tì otravuju.
:07:15
Neotravuje mì.
Pozvals mì na snídani.
:07:18
Dobøe.
:07:21
Má právo se snait pøijít na to,
èemu nerozumí,
:07:24
ale zdá se mnì,
e z toho dìlá moc velkou vìdu.
:07:27
ivotje tvrdej,
ale nìkdy má èlovìk prostì tìstí.
:07:30
- Já vìøím na tìstí.
- A nìkdy ho èlovìk zase nemá.
:07:35
Kdy èlovìk ije,
urèitì se mu stanou pøíerný vìci
:07:38
a moná taky nìjaký dobrý, ale na ty pøíerný
se mùe spolehnout vdycky.
:07:42
Kdy tì to nezabije, zùstane naivu,
abys to dostal z druhý strany.
:07:47
Dìkuju, zlato.
:07:50
Ne, dìkuju.
:07:52
Loni mi zemøel otec.
:07:57
Bylo mu 81.
:07:59
To je pro èernocha v tomhle mìstì
hezky dlouhej ivot.
:08:02
Pøeil vechny svoje známý.
Pochoval dvì eny a tøi dìcka.
:08:07
Mìl velkej oklivej oblièej, co vypadal
jako kufr, kterej procestoval milion mil.
:08:11
Celej pomaèkanej, rozbitej,
pokrábanej, plnej flekù.
:08:16
Èlovìèe, vypadal jako by
po tom oblièeji 80 let chodil.
:08:21
Kdy jsem se na ten oblièej podíval
a vidìl v nìm vechnu tu bolest,
:08:24
vechno to, co ztratil, vechno to utrpení,
:08:27
divil jsem se, e poøád chce ít dál,
e se prostì nepoloí a nevzdá to.
:08:33
- A zjistils to nìkdy?
- Ne. Nikdy jsem toho o nìm moc nezjistil.
:08:37
- Ale jednou jsem se ho zeptal.
- Co øekl?
:08:41
Zvyk.
:08:50
- Má tvá sestra práci?
- Je pokladní u Jona.
:08:53
Zaøídila si to tak, e pracuje,
kdy je její dcerka ve kole.
:08:57
- Myslí, e by ji nechali pøeloitjinam?
- Nevím. Proè?